Jdi na obsah Jdi na menu
 


Korsika GR 20

Dovolená 2017
Vím,že jsem v mém nedávném statusu psal cosi o knize.Bohužel na knihu to nedá,tak se pokusím alespon lehce nastínit moji letošní dovču.
V hlavě se mi honily myšlenky kam letos vyrazit.
Na balkáně jsem párkrát byl,alpy mě nelákají.Dost známých i méně známých co byli na Korsice mi doporučili právě tento ostrov.
Dlouho jsem se nerozmýšlel a vyrazil na trasu známé dálkové trasy GR2O.
Tušil jsem,že to bude trochu náročnější,ale postupně .Týden před odjezdem,jsem začal vše potřebné i nepotřebné házet na velkou hromadu v pokoji.Večer před odjezdem jsem tuto ohromnou hromadu zabalil do krosny.Po zvážení a uvážení,že s dvacetikilovou krosnou bez vody ostrov asi nepřelezu,jsem nepotřebné věci vyházel(strojení).Dostal jsem se na příjemných 18,5 KG.Ráno,před pátou hodinou mě ze sna probudil budík.vyčistit hubu,obejmout rodinu, která mi pomohla hodit krosnu na hrb si to štráduju se smýšenými pocity na vlak.Po příjezdu do Brna a seznámení s kolegy trekaři.Vyrážíme dobře zásobeným autobusem směr jih přes Rakousko a Itálii Do Livorna na trajekt.Na trajektu většina lidí spí zničeni jízdou dobře zásobeným autobusem.
Korsika je krásna divoká země kde žijí polodivoké krávy,prasata a lidé.Ostrov je 180 km dlouhy a cca 8O km široky a my jsme se rozhodli,že zkusíme přešlápnout jeho severní část do půlky kde nás nabere vlak.Ubytovali jsme se v kempu hnedle u moře.Víceméně z povinnosti jsme tam naskákali, usušili a šli se podívat do historického městečka na cenu piv a vín.U moře bylo ohromné teplo a pitny režim se v parných dnech musí dodržovat.Po diskuzi,zda zvolíme růžové,či červené jsme zvolili kompromis a vzali růžovou i červenou pětilitrovou krabici.Večír jsme se v kempu všichni vzájemně seznámili,až jsem se z toho probral asi 4 metry vedle stanu.Dopadl jsem vcelku ještě dobře,oproti dvoum kolegům,kteří šli vyzkoušet místní diskotéku...

Ráno nás odvezl autobus do Calenzany(280mnm.)Vesnička,kde oficiálně začíná GR20 naše vysněná cesta.Konec dnešní etapy byl u chaty Piobbu(1583mnm.)Naštěstí to byl jen kousek cca.15km. :D :D.
Po vystoupení z autobusu,jsem poprvé a víceméně naposledy po dobu treku pocítitil nepopsatelnou sílu Korsického slunce.S kombinací malátnych noh a bolavé
hlavy jsme se vydali do hor.Před nástupem do vyprahlé krajiny jsem si ještě šel svlažit hlavu do nedaleké studánky.To jsme neměl dělat,jelikož ji místní používají asi jako toaletu.Pokud mě žaludek po vínu nezlobil,tak ted jsem to napravil...Stoupání  do sedla bylo opravdu vydatné.Jediny stín,ktery na mě doapadal byl od mé krosny.Na prvním odpočinku mělo mé triko podobné vlastnosti jako kdybyste hodili chleba s májkou na strop.V sedle jsem posvačil výborný makovec z Bělohradské jednoty.V sedle se krajina rázem změnila. Procházeli jsme vzrostlým borovym lesem pohodovou lesní pěšinou.Do doby,než nám korsika ukázala svou pravou tvář v podobě skal.Člověk se musel občas něčeho chytnout řetězu,kořene,skály,popřípadě si kleknout na všechny čtyři a doufat že neudělá osudny klek do prázdna.Po cca 1O hodinách jsme se dostali k chatě postavili stany,uvařili dobrý hostince,přečetli pohádku, okoštovali vzorky slivovic a šli na kutě.

Následujícího dne nás čekala nejtěžší etapa celého treku.Stoupání skalnatým údolím k sedlu Bocca di Pisciagha(1950) Z tohoto sedla se nám Korsika předvedla v celá své kráse nezpočet známých i méně známých vrcholů jako na dlani.Na severu jsme se mohli kochat trajekty,kteří mířily zpět do Itálie, nebo vezly podobnou kupu bláznů na tento legendární trek.Po kochačce jsme pokračovali členitým hřebenem ,když myslím členitým tak opravdu členitým.Předešlý výstup byla proti tomuto hračka.Následoval prudký technicky sestup k chatě de Carrozzu(1270)Na této chatě většina smrtelníků končí.My jsme si dopřáli pivko a trochu makovce z Bělohradské jednoty.Jelikož nás čekal další mohutný vystup k jezeru Muvrela(1860) A odtud traverz.Traverz znamená ,že obcházíte horu po rovině.Korsicky traverz znamená....Do nepojmenovaného sedla a odtud prudký sestup k chatě Asco(1420).Pro přirovnání asi jako kdybyste se snažili dostat Kotlem na Horní Mísečky.Po dobití chaty,jsem dobrou půlhodinu ležel na krosně na parkovišti a zpytoval svědomí na co jsem se to dal,než jsem šel rozbalit stan a uvařit dobry hostinec.Dnes neproběhla ani degustace slivovic ani pivko ani na pohádku nebyla nálada pouze rychlá ledová sprcha a dvě plechovky cocacoly za opravdu nelákavý peníz a spánek.

Druhý den ráno nás ovšem čekalo nemilé překvapení,ohledně zakaboněné oblohy a vcelku silného deště.Jelikož nás čekal vcelku expanovaný usek po řetězech na největší vrchol korsiky Monte Chinto(2706),kde čas od času někdo spadne a většinou to neskončí moc dobře,zvolili jsme alternativní cestu autobusem na druhou stranu hory.S tím,že vylezem k chatě na těžko postavíme stany a ráno se vydáme na horu na lehko.Autobus nás hodil za drobný korsicky poplatek. PS:hlavní příjem korsičanů tvoří turisté....tam kam jsme potřebovali i s dalšíma trekařema mimo naší skupinu.Po hromadném obědě,vedle zmrzlinového stánku,který byl bohužel zavřeny,jsme se vydali nastoupat ztracené metry.Cesta ubíhala vcelku svižně a konečně jsme také zahlédli polodivoká prasata,která tak ráda rabují stany turistů.U chaty jsme byli jako jedni z prvních,tudíž nám nic nebránilo tomu pojídat makovec a koštovat slivovici.Dnešek byl vcelku odpočinkový den.

Ráno ještě za tmy jsme se vydali pokořit nejvyší horu Korsiky s tím,že nás bude čeakt už druhá dvojetapa,kterou normální smrtelníci nechodí...Vrchol se nám podařilo dobít za minutu dvanáct,než se přes nás převalila mlha.Na vrcholu jsme stihli najít kešku a někteří z nás i dobračku spolkli,a testování slivovic také proběhlo.Rychlý sestup do chaty balení stanů trochu higieny a poklusem překlus do chaty Tighiettu (1683 m).Na této chatě jsem byl opravdu rád za zimní bundu a pářovej spacák.Korsičani jsou vcelku v pohodě,pokud po nich nechcete další džbán vína po věčerce... :D

Z Refuge Tighiettu (1683 m) Nás čekala vcelku v pohodě etapa podél kaskád,kde se pásly krávy na kamenitych loukách s obrovským množství kaskád,které vyloženě vybízely k vykoupání.Neodolali jsme a u jednoho vodopádu jsme se na dvě hodky sekli a chladili puchýře,záda,slivovice... makovec došel.Po vykoupání následoval výstup, až do nejvýše položeného silničního sedla Col de Verghio (1477m)Kde na nás měl čekat autobus se zásobama,jelikož jsme měli ovšem spoždění kvůli počasí a autobus jsme nestihli.Nechal nám řidič autobusu schovany pytel s proviantem a trochou plechovek českého piva schovany pod pařezem.Po doplnění zásob jsme vyrazili k překrásnému jezeru Lac de Ninu.Kde se na obrovské ploše páslo nekolik desítek divokých koní.Koně se nebáli a dali se pohaldit.Něktěří bělouši se i za menší úplatek přitulili.Skupina odešla dále,mně se tu tak líbilo a byl jsem rád,že po tolika dnech vidím nadherně zelenou trávu tak jsem se rozhodl chvíli vyvavilit a pozorovat tu nádheru.K chatě už to bylo co by kamenem dohodil.Stejnak jsem ovšem k mému údivu skupinu doběhl a dali jsme si cestou ještě v jedné boudě silné korsické kafe,které mi ovšem neudělalo dobře a jak se řiká lehce nabyl lehce pozbyl:/ :D. Po zabydlení jsme opět měli menší problémy s večerkou v campu.

Druhý den mi nebylo moc do zpěvu,jelikož mě trápily bolesti hlavy a nás čekalo stoupání od chaty do sedla Bocca,které raději ani nevím jak bylo vysoko.Odtud se nám poskytl nádherný rozhled na jezera Melo a Capitello.Ze sedla nás čekal asi nejexponovanější úsek s řetězy,ale byl odsud přenádherný rozhled jak na moře tak na ledovcová jezera.Tento úsek trasy se mi asi nevíce líbil.Po přelezení nejtěžšího úseku následoval komunitní obídek,každy dal něco do placu někdo pivko,druhý salám,třetí sýr,další ovesné vločky i slivovice myslím byla :).Následovalo se už jen  přehoupnout přes sedlo,kde jsem viděl nejvýše položenou krávu v Evropě cca (2400m) do campu Petra Piana.U chaty se ovšem rapidně zhoršilo počasí a v noci nás čekala silná vichřice tudíž jsme se vubec nevyspali.

Ráno kdo chtěl,mohl vystoupat na druhou nejvyšší horu Korsiky Mte Rotondo (2622).Mně se nechtělo,tudíž jsem s kolegou vyrazil raději podél kaskád na pohodovou tůrku zpestřenou hospodou(1000) a mostem ze kterého se dalo skákat do vody.Jelikož voda teče z kopce a my se potřebovali dostat k chatě čekal nás výstup na poslední chatu Onda (1430).Zde jsme se velmi bavili tím,že lidé spí v ohradě a před ohradou se pasou stáda oslů.

Poslední den našho treku byl ještě zpestřen výstupem do sedla ??? (2021) a následném koupání v Anglických kaskádách,kde jsem si připadal prvně tak trochu jak na Václaváku,tudíž rychlý pivko a přesun k autobusu,kde na nás už čekal karton kozlů :).Závěrečny mejdan v posledním campu se vcelku vydařil,jelikož neměli večerku mohli jsme rušně sedět dokud jsme vše nevypili.

Po probrání nás nabral vlak,který nás přivezl do města Corte.Něžná část výletu šla obdivovat muzea,muži vyrazili na průzkum hospod.Oba týmy byly po shledání  vcelku spokojeni.Po návratu k nádraží nás přivítal autobus,který nás odvezl do campu.Někdo zůstal v Campu někdo šel obdivovat se zakoupenými zásobami moře :D.

Ti co se večer neopili to stihli se vší parádou na trajektu.Rychlé naskládání do autobusu zamávat korsice a užít zpět tu ztrastiplnou cestu špatně zásobeným autobusem do Brna.Dokoupit zásoby a vyrazit k domovu ve vlaku jsme stihli ještě popít trochu vínka.

Po příjezdu na nádraží mě výtala mamka,kdyby věděla,že dovolená ještě nekončí,myslím že by raději zustala doma. Pokráčování příště :)
Pokud jsi to dočetl až sem gratuluji a těž se na pokračování dovolené z českých luhů a hájů :)